Truchlivá píseň o jednom zamilovaném kuršmídu - Hejčín

Rozvažte si křesťani, co láska způsobí, 

ji žádný neubrání, nezkazí a nezhubí, 

ona činí radost, 

časem také žalost. 

Neb se již stalo mnoho takových příkladů, 

když sobě dva jsou věrní a v lásce vždy upřimní, 

naposledy přece, 

rmoutějí své srdce. 

To se již stalo pravdě letošního roku, 

ve vsi Černovír nazývaný, k Hradisku jsouc poddaný, 

to při Holomouci, 

leží tam vojáci. 

Jeden z těchto vojáků, Laurenz Leitl jménem, 

který jest byl kuršmídem a známý mnoho lidem, 

obzvláště v Hejčíně, 

chodival veřejně. 

On sobě zamiloval jednu mladou pannu, 

z Hejčína jsouc rozenou, krásnou a ušlechtilou, 

často k ní chodíval 

a s ní se těšíval. 

Naposledy on přece s milou se pohněval, 

to si však nepomystlil ani k srdci připustil, 

že ona skrz něho 

sejde světa toho. 

Najednou jeho milá velice truchlivá, 

po Vavřínku svým milým, milovníku jediným, 

hrozně naříkala, 

až se rozstonala. 

Její však rodičové doktora přivezli, 

který ji kurýroval a o zdraví pečoval, 

aby ji uzdravil 

a od smrti zbavil.

Však to všechno lékařství nic jí nepomohlo, 

ona oždy víc stonala, po svým milým toužila, 

posledně omdlela 

a šťastně zemřela. 

Pak její mrtvé tělo bylo pochováno 

a s velikou slavností a lidu množství

bylo jest neseno, 

do hrobu vloženo. 

Vavřínek její milý o tom nic nevěděl, 

že jest Verunka jeho umřela skrze něho, 

až když z Brna přišel, 

zlou novinu slyšel. 

Tu on se velmi rmoutil nad smrtí Verunky, 

pravil: já také umřu, jak jen tak mou milou uzřu, 

tak sobě umínil, 

vskutku to učinil. 

Nejdřív napsal testament a své jmění sepsal, 

všecko do její přízně poručil z té příčiny, 

že Verunka jeho, 

umřela skrz něho.

Pak se rychle odebral ze svého kvartýru, 

k Holomouci pospíchal a tam se vyzpovídal, 

bul jest u přijímání 

svátosti oltářní. 

Jak pobožnost vykonal vrátil se zas domů, 

navečer šel k hřbitovu, to až k jejímu hrobu, 

rukama jest hrabal, 

až ji ven vykopal. 

A jak přišel na truhlu hnedky víko sdělal 

a z truhly ji ven vyňal, kolem krku ji objal, 

tak hrozně naříkal 

až v hrobě konec vzal. 

Ještě byl něco živý jak se lidé sešli, 

však ale v okamžení, k velikému podivení 

mrtvého spatřili, 

víc jej nevzkřísili. 

Na to jej otvírala holomoucká komis, 

jestli on se otrávil aneb ho byl šlak trefil, 

žaloudek zkoumali, 

vsak v něm nic nenašli. 

Pak jej jeho pán obršt nechal pochovati 

a vedle jeho milé Verunky roztomilé 

hrob jemu vyryli 

a do něj pohřbili. 

Nyní si každý rozvaž, zvlášť ty milovníku, 

který miluješ prudce, nečiň již toho více, 

máš zde toho přiklad 

a pravdivý důklad. 

Vám mládenci a panny příklad zanechávám, 

kteří se milujete, lásku provozujete, 

nebuďte v ní kvapní, 

ať nejste nešťastní. 

Skladatel tej písničky nejni jmenovaný, 

jen toliko chce říci, že jim vinšuje štěstí, 

žádá jim spasení, 

šťastné z mrtvých vstání.

Zdroj: 

Kramářské tisky

Milada Machytková, zpráva VMO