Po ukončení bojů v letech 1919 až 1920 působil jako pobočník velitele na Vojenském velitelství Velké Prahy a posléze jako referent generálního inspektorátu československých vojsk. Od května roku 1920 začal působit v diplomatických službách u našeho klíčového spojence. V hodnosti štábního kapitána zastával totiž pozici zástupce československého vojenského přidělence ve Francii. V průběhu svého pařížského pobytu v letech 1924 až 1926 vystudoval prestižní Vysokou školu válečnou v Paříži. Francouzskými představiteli byl v době svých studií charakterizován jako:
„Vážný, inteligentní s rozmyslem jednající důstojník, zdravého uvažování.“.
V roce 1926, po jeho návratu z Francie, nastává v jeho kariéře k určitému zlomu, který v podstatě ovlivní zbytek jeho profesní kariéry. V roce 1926 byl zařazen k tehdejšímu 2. (zpravodajskému) oddělení Hlavního štábu do Prahy. Vyjma krátkého intermezza v roce 1932, kdy bychom ho zastihli ve funkci velitele II. praporu k Pěšímu pluku 46 Chomutově, na zpravodajském ústředí působil ve funkci řadového referenta a posléze v hodnosti majora gšt. jako přednosta tzv. ofenzivní sekce P-1 pátrací skupiny B 2. oddělení HŠ. Jednalo se o klíčové pracoviště realizující zpravodajskou ofenzivu do sousedních států. V uvedené pozici setrval až do roku 1934, tedy do poměrně přelomových let, kdy bylo do zpravodajského zájmu z důvodu nástupu Hitlerovy agresivní politicky definitivně zahrnuto také nacistické Německo.
Jako přednosta ofenzivní sekce stál spolu s přednostou pátrací skupiny B 2. oddělení plk. Mojmírem Soukupem a ofenzivním zpravodajcem štkpt. Františkem Fárkem u vzniku prvních zpravodajských předsunutých ústředen v československém pohraničí, které začaly vznikat na základě polských zkušeností. Patrně nejznámější zpravodajská expozitura vznikla za Dastichova přednostování v severočeském Liberci s úkolem realizovat zpravodajskou práci proti Hitlerovu Německu. Zde také československé rozvědce podařilo, v rámci přísně utajené operace, založit fiktivní úvěrový ústav, v jehož sítích postupem doby uvízlo množství zadlužených říšskoněmeckých občanů, kterých bylo posléze také zpravodajsky využito.