Hejčínský cukrovar, rodina Mayů - Hejčín

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Hejčínský cukrovar, rodina Mayů

Články
Rodina Mayů a její odkaz v Hejčíně

Rodina Mayů byla nejvýznamnější podnikatelská rodina, která zásadně ovlivnila podobu i hospodářský rozvoj Hejčína. V roce 1851 koupili bratři Abraham a Hermann Mayové bývalý konviktní dvůr Kláštera Hradisko a na jeho pozemcích vybudovali lihovar. V letech 1863–1867 zde následně založili cukrovar, který vznikl na místě zasypaného rybníka. Rodině patřil také hospodářský dvůr zaměřený na chov dobytka, jenž se rozkládal v prostoru dnešní školy pro slabozraké.
Výraznou stopu zanechali Mayové také ve stavební podobě Hejčína. V roce 1892 si nechali podle návrhu významného vídeňského architekta Jakoba Gartnera postavit reprezentativní vilu, v níž dnes sídlí denní stacionář Klíč. V roce 1912 pak rodina věnovala pozemek pro stavbu nové hejčínské školy. Její působení tak neovlivnilo pouze průmysl, ale také další rozvoj obce a její občanskou vybavenost.
Bedřich May – průmyslník a představitel rodinného podniku
Významnou osobností rodiny se stal Abrahamův syn Bedřich May (Friedrich von May), který postupně převzal vedení podniku známého pod názvem Hatscheiner Zucker-, Spiritus- und Presshefe-Fabrik der Brüder A. & H. May – hejčínské továrny na cukr, líh a lisované kvasnice bratří Mayů.
Jako prezident správní rady se výrazně zasloužil o rozvoj a prosperitu firmy. Své působení však neomezoval jen na hejčínský podnik. Zasedal také ve správních radách dalších významných společností a svými aktivitami přispíval k hospodářskému rozvoji širšího olomouckého regionu. Za své zásluhy získal řadu ocenění, včetně dědičného šlechtického titulu.
Ani po vzniku Československa se Bedřich May nevzdal vedení rodinného podniku. Dokázal se přizpůsobit novým poměrům a firmu řídil ve spolupráci se synem a synovcem až do vysokého věku, podle dochovaných údajů téměř do devadesáti let.
Osud židovské podnikatelské rodiny tragicky poznamenalo nacistické pronásledování. Režim, který usiloval o likvidaci židovského obyvatelstva i jeho majetku, násilně ukončil příběh rodiny, jejíž práce a podnikatelská činnost po desetiletí utvářely Hejčín.
Rodina Mayů ovlivňovala nejen průmyslový rozvoj Hejčína, ale také každodenní život jeho obyvatel. V továrně našlo zaměstnání mnoho místních lidí, mezi nimi i řada osobností spojených s historií obce. Jako úředník cukrovaru zde pracoval například Václav Schön, poslední hejčínský starosta. V podniku působil také Antonín Pacas, otec Boženy Mrštíkové, který zde od roku 1876 zastával funkci hlavního strojmistra. Oba přitom bydleli v bezprostřední blízkosti továrny, na Mrštíkově náměstí. Právě rozmach cukrovaru významně podpořil rozvoj zdejší kolonie dělnických domků, jež se postupně stala důležitou součástí života místní komunity a dodnes představuje cenné svědectví o průmyslové minulosti Hejčína. Dnes je tato historická zástavba památkově chráněna.

Robert Šimek - Hejčínský cukrovar
BRATŘI MAYOVÉ
Droždí se v Olomouci-Hejčíně vyrábělo již v roce 1853 a zásluhu na tom měli především bratři Abraham a Hermann Mayové. Přesvědčili moravské pekaře o kvalitě svých výrobků a brzy mohli na reklamní letáky připsat sousloví „chvalně známé“.
Ve slavné kuchařské scéně pohádky Byl jednou jeden král se Jan Werich ptá Vlasty Buriana: „Vrazils tam kvasnice?“ Když uslyší zamítavou odpověď, řekne: „Tak je tam vraž, ale přiměřeně!“ Věděl totiž, že velké množství kvasnic může způsobit nadměrné kynutí, horlivý Burian však dávkování přehnal a celé vaření nakonec skončilo katastrofou.
Kvasnice neboli droždí přitom znali již staří Římané, získávali je při kvašení piva a nazývali je „zahuštěnou pěnou“. Také ve středověku se používalo především kvasnic pivovarských, produkce obilného droždí začala teprve v polovině 19. století. Vedle specializovaných drožďáren se kvasnice vyráběly i v řadě lihovarů, pro něž bylo droždí výhodným doplňkovým produktem. Podobně začínali i bratři Mayové v Hejčíně u Olomouce, jejichž podnik se později stal největším výrobcem droždí u nás.

CUKR, LÍH A KVASNICE
Abraham a Hermann Mayové pocházeli z jihomoravské Břeclavi, podnikat však začali v Pozořicích u Brna a roku 1851 se přesunuli ještě severněji – do Hejčína, dnešního Olomouckého předměstí. Pronajali si pozemky a založili lihovar, ke kterému o dva roky později přibyla drožďárna a roku 1862 také cukrovar. Firma vystupovala pod německým názvem „Hatscheiner Zucker, Spiritus und Presshefe Fabrik der Brüder A. & H. May“, což v překladu znamenalo „Hejčínská továrna na cukr, líh a kvasnice bratří Mayů“.
Tím však podnikatelské aktivity Abrahama a Hermanna Mayů neskončily. Roku 1862 požádali o povolení k založení cukrovaru a lihovaru v Uherském Ostrohu a roku 1868 vybudovali také cukrovar ve Starém Městě u Uherského Hradiště, který následně provozovala firma „Uherskohradišťský cukrovar A. May, H. May a spol.“, vlastněná oběma bratry.
Cukrovarnická výroba se Mayům vyplácela, protože na Uherskohradišťsku jim patřila řada pozemků, na nichž pěstovali cukrovou řepu. Úspěšným produktem však byly také kvasnice, protože kromě Hejčína bylo jen málo podniků, které se zabývaly jejich výrobou.

RODINNÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST
Roku 1887 vstoupilo do firmy také šest synů obou podnikatelů, kteří se stali veřejnými společníky a měli i podpisové právo. O šest let později, roku 1893, Abraham i Hermann May zemřeli. Po skončení první světové války byla firma zapsána i pod českým názvem „Hejčínský cukrovar, lihovar a drožďárna bratří A. & H. Mayů v Olomouci“ a roku 1924 přeměněna na akciovou společnost se základním kapitálem 8,5 milionu korun. Vyráběla stále cukr, líh a droždí a jejími akcionáři byli pouze členové rodiny Mayů.
Nejvýraznější postavou továrny se stal Friedrich May, který dlouhá léta vykonával funkci prezidenta správní rady a nejvíce se podílel na rozvoji firmy. Neomezoval se však pouze na Olomouc a působil i ve správních radách jiných významných podniků. Měl velké zásluhy na hospodářském rozvoji celého olomouckého kraje a za svou činnost získal řadu ocenění včetně dědičného šlechtického titulu. Za první republiky se dokázal přizpůsobit novým poměrům a hejčínskou firmu řídil ve spolupráci se synem a synovcem až do úctyhodných devadesáti let.

KRIZE CUKRU
Hospodářské výsledky Hejčínské továrny byly zpočátku velmi dobré. Cukrovar zpracovával denně až 37 tun řepy, ze kterých vznikalo přibližně devět tun rafinovaného cukru, lihovar produkoval denně 20 hektolitrů lihu a denní kapacita lisovaného droždí se pohybovala okolo čtyř set kilogramů. Hotové zboží přitom putovalo ze třetiny na český trh, zbytek směřoval na export, zejména do Polska.
Ve třicátých letech však nastala krize cukrovarnického průmyslu a firma se ocitla ve ztrátě. Nepomohlo ani navýšení akciového kapitálu a roku 1935 vykazovala společnost „Hejčínský cukrovar, lihovar a drožďárna, dříve bratří A. & H. Mayů“ ztrátu téměř šesti milionů korun.
Nejhorší období však na firmu teprve čekalo. Rodina Mayů stihla sice ještě před příchodem německých okupantů rozprodat většinu akcií, Němci však po obsazení Československa v roce 1939 prodej neuznali a hejčínský podnik jako židovský majetek zabavili. O rok později dokonce do vedení závodu dosadili nuceného správce, tzv. treuhändera, kterým se stal místní německý úředník Rudolf Schindler.

NENAPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ
Hned po osvobození roku 1945 přešel závod pod národní správu a o rok později byl zřízen národní podnik Hanácké závody lihovarské a drožďařské Olomouc, který spojoval drožďárnu a lihovar v Hejčíně, drožďárnu a lihovar v Pavlovičkách, lihovar v Hodolanech a továrnu na cukrovinky v Litovli. Pod názvem Hanácké lihovary a konzervárny byl pak roku 1960 sloučen s obdobným podnikem v Ostravě a vznikly Severomoravské lihovary a konzervárny, zkráceně Seliko.
Socialistická vláda do rozvoje potravinářského průmyslu příliš neinvestovala a drožďárenství se proto nadlouho ocitlo na úplném okraji zájmu. Změnu přinesl až rok 1976, kdy vznikla nová drožďárna v Olomouci-Hodolanech, do které byla přenesena výroba ze zastaralých provozů v Hejčíně i Pavlovičkách.
Po revoluci v roce 1989 se olomoucký podnik změnil na státní akciovou společnost Seliko, která byla roku 1993 privatizována. Jejími hlavními akcionáři se staly Investiční a poštovní banka, Česká pojišťovna a Komerční banka. Olomoucká drožďárna byla až do roku 1996 jedním ze čtyř výrobců droždí v České republice, poté však drožďárny v Nýřanech a Krásném Březně ukončily provoz a Seliku se otevřely nové možnosti. Výroba droždí se zvýšila o polovinu a vzhledem k tomuto úspěchu se olomoucká drožďárna stala roku 1999 samostatnou společností s názvem Česká drožďárenská společnost. Ještě tentýž rok ji Seliko prodalo francouzské firmě Lesaffre. V červnu 2005 přišlo zklamání. Kvůli zpřísnění norem a velké zahraniční konkurenci byla výroba olomouckého droždí po více než sto padesáti letech zastavena.

Použité zdroje: Robert Šimek - Hejčínský cukrovar; www.profit.tyden.cz
 
www.hejcin.cz 2027
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky