- Hejčín
Hlavní nabídka:
O Hejčíně
Hejčín – místo s tisíciletou historií
Hejčín patří k nejstarším sídlům v okolí Olomouce. Jeho historie začíná dávno před první písemnou zmínkou. Archeologické nálezy dokládají, že území dnešního Hejčína bylo osídleno již v pravěku. Mimořádně významným místem je především Mrštíkovo náměstí, kde se během archeologických výzkumů podařilo doložit osídlení v různých historických obdobích. Nalezeny zde byly například doklady neolitu, doby bronzové, keltského a římského období, raného a vrcholného středověku i období Velké Moravy.
Na místě stavby Gymnázia Olomouc–Hejčín našel v roce 1955 hejčínský rodák Václav Dusil zbytky mamutích kostí a štípanou kamennou industrii. Archeolog Josef Skutil lokalitu označil za významnou paleolitickou loveckou stanici a první doložené paleolitické osídlení Olomouce.
Do písemných dějin vstupuje Hejčín roku 1077. Právě tehdy je v zakládací listině kláštera Hradisko uveden pod jménem Haychin. Olomoucký údělný kníže Ota Sličný a jeho manželka Eufemie při založení kláštera darovali mimo jiné také starou rybářskou osadu mezi rameny Moravy – Hejčín. Rok 1078 je třeba od první zmínky důsledně oddělovat: dne 3. února 1078 byl klášter Hradisko slavnostně vysvěcen a zakládací listina písemně potvrzena. Nejde tedy o rok první písemné zmínky o Hejčíně.
Rok 1077 je tak počátkem více než devítisetleté písemně doložené historie Hejčína.
Rybářská osada mezi rameny Moravy
Původní Hejčín byl velmi úzce spojen s vodou, de facto byl něco jako poloostrov, protože ležel mezi vodními plochami a několika rameny řeky Moravy a hned ze tří světových stran byl vodou obklopen. A ve středu byla a soustředila se jeho nejstarší část, dnešní Mrštíkovo náměstí. Jedno z největších ramen, které obtékalo starou náves a dále se větvilo do dalších vodních toků, mokřadů a bažin dnes známe jako Mlýnský potok.
Právě vodní prostředí dalo Hejčínu jeho původní charakter. Obyvatelé se věnovali rybolovu a první písemné zmínky jej ostatně označují jako starou rybářskou osadu. Rybářská tradice se zachovala také v historické obecní pečeti, na níž je vyobrazen rybář na loďce.
S vodou byl nerozlučně spojen také hejčínský mlýn. Jeho existence je doložena již na počátku 14. století; prameny jej uvádějí na jednom z ramen Moravy, na vodním toku později známém jako Mlýnský potok. V roce 1526 je výslovně připomínán klášterní mlýn.
K mlýnu se váže i jedna z pověstí Hejčína o vodníku Vojtovi.
Důležitou součástí tehdejší krajiny byl také hejčínský most. Roku 1410 je doložen spor Olomouce s klášterem Hradisko o mýto vybírané ozbrojenou stráží na tomto mostě. Hejčín proto nebyl pouze malou odlehlou vsí, ale ležel na místě významném pro pohyb lidí, zboží i vojenských jednotek.
Mrštíkovo náměstí – srdce starého Hejčína
Pokud má Hejčín jedno místo, v němž se koncentruje jeho historie, je to bezesporu Mrštíkovo náměstí.
Dnešní náměstí je někdejší starou hejčínskou návsí a představuje nejstarší historické jádro obce. Jeho půdorys připomíná dobu, kdy byl Hejčín malou vesnicí obklopenou rameny Moravy. Archeologický výzkum ukázal, že toto místo nebylo významné jen ve středověku, ale bylo osídleno už dávno před vznikem samotného Hejčína.
Na náměstí dodnes stojí kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1821 se zvonicí a kamenný kříž z roku 1745. Historickou atmosféru dotváří drobná zástavba někdejších dělnických domků, která představuje jednu z nejcennějších zachovaných částí starého Hejčína.
Náměstí je významné ještě z jiného důvodu. Je spojeno s řadou osobností, které se zde narodily nebo zde žily. Přímo z náměstí pochází mimo jiné Božena Mrštíková, František Schön, František Čech a brigádní generál František Dastich. Právě koncentrace významných rodáků a dlouhá kontinuita osídlení dávají náměstí mimořádný genius loci.
Historické centrum Hejčína zde proto není tvořeno pouze jednotlivými památkami. Je to prostor, kde se přímo vedle sebe potkává pravěké osídlení, středověká ves, klášterní Hejčín, dělnická obec 19. století i dnešní městská část.
Rodáci a paměť místa
Jednou z nejvýraznějších osobností spojených s Mrštíkovým náměstím je Božena Mrštíková, rozená Pacasová.
Narodila se roku 1876 v domě č. 8 na dnešním Mrštíkově náměstí. Právě tento dům je dodnes připomínán jako její rodný dům a nachází se na něm pamětní deska.
Božena Mrštíková byla spisovatelka, autorka divadelních her a překladatelka. Byla manželkou spisovatele Viléma Mrštíka a po jeho smrti se vrátila do svého rodného Hejčína. Její vztah k místu nebyl pouze osobní. Ve svých Vzpomínkách zachytila svět starého Hejčína, jeho obyvatele, způsob života i příběhy, které se v obci předávaly po generace.
Právě díky ní se dochovalo také svědectví o jedné z nejznámějších starých hejčínských pověstí – o bestii se zelenýma očima. Tato pověst patří ke kulturní paměti Hejčína a dobře zapadá do skutečného obrazu tehdejší krajiny plné vody, mokřadů a bažin. Její vznik lze datovat do začátku 17. století a je téměř s jistotou spojena s dodnes nevysvětleným „zmizením“ opata Maxmiliana Prachera.
K dalším významným osobnostem spojeným s náměstím patří František Schön, akademický malíř a krajinář, Ing. František Čech, zakladatel Kašpárkovy říše, loutkoherec, režisér, a František Dastich, legionář a pozdější brigádní generál o kterém se říkalo, že byl pravou rukou prezidenta Edvarda Beneše. S náměstím byl spojen také poslední starosta samostatné obce Václav Schön, otec Františka Schöna.
Hejčín pod panstvím Hradiska
Po první písemné zmínce z roku 1077 byl Hejčín po dlouhá staletí součástí panství kláštera Hradisko. Jeho majetkové poměry se však během staletí několikrát proměnily.
Roku 1417 prodal opat Václav klášterní dvůr v Hejčíně poddaným. Opat Mikuláš Rús, dříve cholinský farář, jej však roku 1461 znovu vykoupil, kolonizoval a stanovil povinnosti obce.
Za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem se Hejčín dostal roku 1469 z majetku Hradiska ke kostelu sv. Mořice. Roku 1498 byl na nátlak krále Vladislava II. vrácen klášteru Hradisko. V roce 1597 pak opat Jiří Pavorýn z Pavorýnu potvrdil a rozšířil hejčínská privilegia.
Za stavovského povstání a obsazení kláštera roku 1619 generálem Puchheimem prodalo Hradisko Hejčín roku 1620 olomouckému měšťanu Karlu Hirschovi jako část výkupného za zachování kláštera. Již roku 1625 byl Hejčín vrácen Hradisku a jeho privilegia byla znovu potvrzena.
Třicetiletá válka a Hejčín v 17. století
Třicetiletá válka byla pro Hejčín těžkou ranou. Roku 1642 byl Hejčín značně zničen švédskými vojsky. Z tohoto období pochází také některé pozdější místní pověsti spojené s okolními mokřady.
Velmi významným mezníkem v majetkových dějinách obce se stal rok 1653.
Tehdejší opat kláštera Hradisko Václav Schinal prodal za 4000 zlatých část hejčínského zboží olomouckým jezuitům. Z výnosů tohoto majetku byl následně vydržován kněžský seminář. Nešlo tedy o prodej celého Hejčína, ale pouze o jeho část – právě toto rozlišení je pro pochopení vlastnických poměrů důležité.
Roku 1661 pak nový opat Hradiska Tomáš Olšanský koupil v Hejčíně od hraběte z Lilien svobodný dvůr. Ani tím však majetkově složitý vývoj Hejčína nekončil. V roce 1750 patřil tento svobodný dvůr olomouckému jezuitskému konviktu císaře Ferdinanda.
Tyto změny vlastnictví ukazují, že Hejčín nebyl v období raného novověku majetkově jednolitou obcí. Jednotlivé dvory, půda a hospodářské provozy měly různé vlastníky, přestože hlavní vazba zůstávala spojena s panstvím Hradiska.
Od koželužny k pevnosti
V polovině 18. století byla v Hejčíně vybudována také koželužna, která představuje jeden z dokladů postupného rozšiřování řemeslné výroby.
Významnou změnou bylo budování olomoucké pevnosti. Hejčín měl oproti některým jiným předměstským obcím štěstí: jeho zastavěná část nebyla kvůli výstavbě pevnosti zlikvidována, přestože pár metry do demoličního pásma zasahovala, a obec mohla pokračovat ve svém rozvoji.
V Hejčíně se ovšem stále více prosazoval vojenský prvek. Působilo zde vojenské vozatajstvo s dílnami a hřebčínem. Department v Hejčíně u Olomouce byl zřízen již v roce 1793. Roku 1880 zde sloužilo 115 vojáků a vojenský státní hřebčinec fungoval ještě na počátku 20. století. V roce 1900 zde kromě něj působila například koželužna S. Basse a syna a továrna na sýry J. Kurze.
Vojenská přítomnost se tak stala jednou z dlouhodobých charakteristik Hejčína.
Konec vrchnostenského Hejčína
Roku 1773 byl rozparcelován jezuitský dvůr. Po zrušení kláštera Hradisko roku 1784 přešel Hejčín pod správu Náboženského fondu. Roku 1786 byl dvůr rozparcelován mezi hejčínské osadníky. O rok později, roku 1787, byly zrušeny robotní povinnosti.
Roku 1825 byl Hejčín spolu s ostatním bývalým klášterním majetkem prodán Filipu Ludvíku hraběti Saint Genois d'Harnoncourt. Jeho majetkem zůstal až do roku 1848.
Roku 1850 se Hejčín stal samostatnou obcí. Tím začala nová etapa jeho dějin.
Abraham a Hermann Mayové a průmyslový rozvoj
Zásadní zlom přinesl příchod bratří Abrahama a Hermanna Mayových.
V roce 1851 založili v Hejčíně lihovar, který o dva roky později rozšířili o drožďárnu. V 60. letech následoval cukrovar a rafinerie. Vznik cukrovaru se datuje do let 1863–1867.
Mayův podnik se postupně stal nejvýznamnějším průmyslovým podnikem v dějinách Hejčína. Výroba cukru, lihu a droždí zaměstnávala velké množství lidí a výrazně změnila charakter obce.
Roku 1869 měl Hejčín 69 domů a 645 obyvatel. Průmyslový rozvoj pak vedl k rychlému růstu zástavby i počtu obyvatel.
Vedle cukrovaru se v Hejčíně rozvíjela další výroba, například koželužství, a obec se postupně měnila z tradiční zemědělské a rybářské vsi v moderní průmyslové sídlo.
Železnice a rychlý růst obce
Významným impulzem bylo vybudování železnice z Olomouce do Kostelce v roce 1883, se zastávkou v Hejčíně. Železnice podpořila hospodářský rozvoj a umožnila rychlejší přepravu lidí i materiálu.
Růst obce pokračoval. V roce 1930 měl Hejčín již 234 domů a 2620 obyvatel.
Drobné památky připomínají každodenní Hejčín
Historie Hejčína však nespočívá jen ve velkých událostech, průmyslu a významných osobnostech. Velmi cenné jsou i drobné památky, které dodnes připomínají každodenní život původní obce.
Nejdůležitější soubor se nachází právě na Mrštíkově náměstí. Vedle chráněných dělnických domků je zde kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1821 se zvonicí, malý park a kamenný kříž z roku 1745. Na jednom z domů stojí pamětní deska Boženy Mrštíkové, která se zde narodila. Hned vedle, na domě č. o. 12 je pamětní deska věnovaná Ing. Františku Čechovi a ve spodní části náměstí je umístěná pamětní deska brigádnímu generálu Františku Dastichovi.
V Dolní Hejčínské se dochoval také kamenný kříž "rodiny Vraštilů" z roku 1883.
Na jednom z domů v Horní Hejčínské se zachovalo výrazné domovní znamení – plastika černého orla, připomínající někdejší hostinec U Černého orla. Takové detaily jsou důležitou součástí obrazu starého Hejčína, protože dokládají nejen významné události, ale i někdejší společenský a každodenní život obyvatel.
Školství, spolkový život a osobnosti
S růstem Hejčína se rozvíjelo i školství. Česká škola získala vlastní budovu a ve 20. století přibývaly další školy.
Hejčín se stal rovněž významným centrem spolkového života. Působil zde Sokol, Dělnická tělocvičná jednota i Orel. Roku 1919 vznikl FK Hejčín, z jehož tradice se později vyvinul významný olomoucký fotbalový klub Sigma Olomouc. Roku 1920 pak založil hejčínský rodák František Čech loutkářský soubor Kašpárkova říše.
Výrazné postavení měl Hejčín také v kulturním životě díky osobnostem narozeným přímo v jeho nejstarším jádru. Mrštíkovo náměstí tak nebylo pouze místem bydliště, ale skutečným místem, odkud vyšli lidé, kteří ovlivnili kulturní, vojenský i společenský život daleko za hranicemi obce.
Mlýn a elektrárna
Dlouhá historie hejčínského mlýna skončila na počátku 20. století. Mlýn vyhořel v roce 1909 a bylo rozhodnuto, že již nebude obnoven, ale jeho pozemky a zbytky objektu budou využity pro vybudování vodní elektrárny.
Elektrárna zahájila provoz v roce 1911 a využívala vodní sílu Mlýnského potoka. Dvě Francisovy turbíny měly výkon 94 kW a elektrárna zásobovala energií Hejčín i další okolní obce a podniky.
Po znárodnění v roce 1948 její provoz skončil.
Hejčín se stává součástí Olomouce
Rok 1919 znamenal konec samostatného Hejčína. V rámci vzniku Velké Olomouce se Hejčín stal městskou částí Olomouce.
Posledním starostou samostatného Hejčína byl Václav Schön, který byl zároveň spojen s místním cukrovarským podnikem. Po sloučení Hejčína s Velkou Olomoucí se stal radním města Olomouce.
Připojením k Olomouci však historický Hejčín nezanikl. Naopak začala nová etapa, kdy se postupně stal součástí rozrůstajícího města, přičemž jeho stará vesnická struktura se v mnoha místech zachovala.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje
V roce 1932 byl nákladem olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana postaven kostel sv. Cyrila a Metoděje. Na průčelí po stranách kříže se nacházejí sochy obou světců. Kostel se postupně stal jednou z nejvýraznějších dominant Hejčína.
Válka a rok 1945
Druhá světová válka zasáhla Hejčín stejně jako celou Olomouc. Vojenský charakter části obce i přítomnost průmyslových podniků znamenaly, že Hejčín měl za války také strategický význam.
Na konci války se odehrály boje v prostoru Hejčína a jeho okolí. 8. května 1945 vstoupila Rudá armáda do Olomouce. Událost dnes připomíná pomník u černovírského mostu.
Největší boj v Hejčíně byl sveden u Mayovy vily.
Paměť na oběti nacistické okupace připomíná také pamětní deska na domě v Horní Hejčínské věnovaná divadelníkovi Antonínu Pinkovi, popravenému nacisty.
Poválečný Hejčín a školství
Po roce 1945 se charakter Hejčína dále proměňoval. Některé tradiční podniky zanikaly nebo byly zestátněny, zatímco význam školství rostl.
Významnou událostí byl nález paleolitické lovecké stanice při stavbě gymnázia v roce 1955 a následné založení Gymnázia Olomouc–Hejčín v roce 1956.
Památková ochrana pomohla zachovat historickou zástavbu Mrštíkova náměstí, která byla ve 20. století několikrát ohrožena. Právě zachování těchto drobných domů umožnilo, aby se dodnes dochovala část skutečné podoby starého Hejčína.
Hejčín jako místo vzdělávání
Školská tradice pokračuje v Hejčíně i dnes.
Vedle Gymnázia Olomouc–Hejčín zde působí i další vzdělávací instituce. Od roku 2012 zde sídlí speciální škola pro zrakově postižené prof. Vejdovského a od 1. září 2021 funguje v novém, na míru vybudovaném areálu ucelený waldorfský vzdělávací komplex. Společně zde působí mateřská, základní a střední waldorfská škola, včetně ZUŠ Fantazie.
Hejčín se tak i ve 21. století potvrzuje jako místo, v němž má vzdělávání mimořádně silnou tradici.
Hejčín dnes
Od první písemné zmínky v roce 1077 uplynulo téměř tisíc let. Hejčín prošel cestou od pravěkého osídlení přes starou rybářskou osadu, středověký klášterní majetek, obec ovlivněnou válkami a vojenskou přítomností, průmyslový Hejčín s cukrovarem, lihovarem a drožďárnou až po dnešní městskou část Olomouce.
Jeho dějiny přitom nejsou pouze dějinami velkých podniků a velkých událostí. Stejně důležité jsou malé věci, které zůstaly na místě: stará náves, kaple, kříž, dělnické domky, domovní znamení, rodné domy a pamětní desky.
Právě díky nim lze dodnes číst historii Hejčína přímo v jeho ulicích.
A snad nikde není tato historie čitelná tak silně jako na Mrštíkově náměstí – místě, které bylo po tisíciletí svědkem života zdejších lidí a které zůstává skutečným historickým srdcem Hejčína.